Činnost venkovských hasičských organizací se nikdy neomezovala pouze na souboj člověka s ohněm, významně zasahovala také do kulturního a společenského života obyvatel. Ačkoliv požárů oproti minulosti stále ubývá, amatérské sbory nezanikají. Pořád jsou důležitou složkou veřejného života na českém venkově. Pro většinu menších sídel představují hasiči zejména spolehlivé organizátory každoročních plesů, případně jiných akcí, a soutěžní družstvo reprezentující obec v okrskovém cvičení.
Vznik dobrovolných hasičských organizací se plně rozvinul v druhé polovině 19. století. Ve Vysokém Chlumci vykonával požární dozor starosta, který taktéž zajišťoval hasičské náčiní a organizoval záchranné práce při vypuknutí požáru. V roce 1885 obec zakoupila stříkačku (umisťovala ji do kolny ve dvoře velkostatku). O založení sboru dobrovolných hasičů se zasloužil především rolník František Marat a řídící učitel Václav Jirků. Jejich společným úsilím i vytrvalostí dalších vlivných osob se podařilo k 1. květnu 1887 zřídit sbor čítající 28. členů. Prvním starostou se stal František Marat, jednatelem a cvičitelem Václav Jirků, velitelem pivovarský účetní Antonín Marhula a náměstkem kovář Antonín Rojt.
Od založení sboru měla obecní stříkačka místo ve školní stodole. Několik let se sice jednalo o zbudování nové kolny, ale nakonec k tomu pro vysoký stavební rozpočet nedošlo. Roku 1892 dostalo hasičské sdružení z obecní pokladny 70 zlatých na pořízení výzbroje mužstva a postavení cvičiště. Členové sboru se následně rozdělili na odbory „lezců“ a „stříkačníků“.
V červnu 1895 se ve Vysokém Chlumci konal sjezd sedlčanské hasičské župy, při této příležitosti bylo provedeno poplašné cvičení na zdejší škole. Sbor si na svůj výcvik pozval skušeného odborníka, učitelé Říhu z Počepic. Dva roky na to se v hasičské kolně udělala pevná podlaha, na stěny byla upevněna lucerna a hřeby na zavěšování hadic a žebříků. Veliké pozdvižení v obci vyvolal koncem února 1898 anonymní dopis, vyhrožující vypálením celé vesnice. Občané tuto zprávu nevzali na lehkou váhu a po dva týdny prováděli podle vypsaného seznamu noční hlídky.
Ve sdružení se mezitím začalo vážně uvažovat o koupi nové hasící stříkačky. Roku 1900 byli k pražské firmě Smekal vysláni dva znalci – Václav Růžička s Josefem Fejtem – a ti vybrali tzv. berlovku. Byla zakoupena o rok později (stará stříkačka byla ještě předtím prodána ve veřejní dražbě, stejně jako dříví ze zrušeného cvičiště). V létě 19 07 si dobrovolníci pořídili ještě čtyřkolovou stříkačku s četnými doplňky. Další župní sjezd se ve Vysokém Chlumci konal roku 1912.
Hasičská organizace musela od svého založení mnohokrát zasahovat při požárech nejen v obci, ale také v blízkém okolí. V letech 1897 až 1927 se k ohni vyjíždělo celkem čtyřiapadesátkrát. Za vzájemnou pomoc dostávaly sousední sbory většinou finanční odměnu. Například v roce 1911 darovala obec Vysoký Chlumec počepickým, pořešickým, rodinským a nechvalickým hasičům za aktivní účast při likvidaci ničivého živlu po sedmi korunách. Výplatu vždy obdržel také majitel koní, kteří se výjezdu zúčastnili. Koně byli dle požárního řádu pojištěny částkou 1 600 korun za pár.
Až do roku 1925 působili při sdružení čtyři odborně vyškolení zdravotníci. V témže roce byl u domu sedláře Františka Švagra ve Vísce zřízen požární hydrant. V červenci 1927 se konala veliká oslava ke 40. výročí založení hasičské organizace ve Vysokém Chlumci. Slavnostní projev přednesl místní rodák Emanuel Ježek, dlouholetí členové dostali diplomy, nechyběly ukázky tradičních hasičských disciplín, konal se koncert a taneční zábava. Zbor tehdy vlastnil čtyřkolovou stříkačku, berlovou stříkačku, 7 hydrantů, 140 metrů hadic, savici, jeden opěrací a dva hákové žebříky, dvě kukly, dvě svítilny a 25 výzbrojí mužstva. Cena inventáře se odhadovala na 32 ticíce korun.
Léto roku 1928 bylo velice suché, a proto se zavedly noční ochranné hlídky složené ze dvou členů sboru a dvou občanů. Sdružení čítalo 37 činných, 27 přispívajících a jednoho čestného člena. Starostou byl z úcty k vysokému stáří dlouholeté záslužné činnosti opět zvolen František Marat z Vápenice. Ten však v říjnu zmíněného roku zemřel. Po volbách v roce 1933 vykonával funkci starosty Jaroslav Pečený, velitelem byl František Michálek, náměstkem velitele František koupený a jednatelem Karel Kožmím. Od roku 1934 mohly do sboru vstoupit i ženy a dívky starší šestnácti let.
Významnou událostí v roce 1935 se stalo pořízení motorové stříkačky s příslušenstvím od firmy Českomoravská Kolen – Daněk za 28 tisíc korun. Prostřednictvím veřejné sbírky se na koupi složili místní občané, zbytek potřebného obnosu byl vypůjčen v záložně. Hasiči vyzkoušeli nový stroj ihned po dodání, dovezli ho k rybníčku Čertův mlýnec a odtud natáhli asi 470 metrů hadic až na náves k velkostatku. Výkon plně uspokojil.
Při pravidelných volbách v roce 1937 byl zvolen starostou Josef Tůma z Vápenice, velitelem František Michálek ml., jeho náměstkem Josef Dvořák st. a jednatelem Stanislav Ježek. Dne 18. července hasiči veřejně oslavili padesáté založení svího sboru. Zisk z oslavy činil 1 321 korun a 30 haléřů.
V roce 1939 došlo k reorganizaci československého hasičstva a ke změnám stanov. Velitelem se stal Karel Kožmín, v ostatních funkcích ke změnám nedošlo. Ve válečných letech 1940–1945 se členské schůze nekonaly. Poslední zápisek v hasičské pamětní knize založené v lednu roku 1927 pochází z 2. prosince 1945: „Sboru dobrovolných hasičů v Chlumci Vysokém vzdávám srdečný dík za přátelské uvítání i za to, že za války jako v míru pomáhal chránit domov před zkázou. Přeji sboru další rozkvět a zdar v záslužné jeho práci.“ Podepsán Max Lobkowicz, velvyslanec Československé republiky v Londýně. Zahajovací poválečná valná hromada se konala v únoru 1946.
První červencovou neděli roku 1949 se ve Vysokém Chlumci odehrál sjezd sedlčanské hasičské župy. Již v půl osmé ráno byla uctěna památka zemřelých členů položením věnců u pomníku. Hned poté sloužil kaplan Uher z Počepic za veliké účasti hasičů a občanů u sochy sv. Jana polní mši svatou. Následoval průvod a přivítání zúčastněných sborů, vztyčení státní vlajky a slavnostní projev. Pořadatelský sbor dostal k užívání „nové“ hasičské auto pro dopravu mužů a motorové stříkačky k ohni. V odpolední části pořadu se konal požární útok na hrad, rozmanitá cvičení, atrakce, soutěže, a lidové veselice na školním hřišti a v hostinci.
V roce 1951 byl vydán nový organizační řád, na jehož základě byl sbor přejmenován na Místní jednotku Československého svazu požární ochrany. Předsedou byl zvolen Josef Vlach, čestným předsedou se stal Karel Kožmín. V následujících letech se vysokochlumečtí hasiči potýkali se špatným stavem sborového vozu a jeho neustálou nepojízdností. Stará stříkačka Praga byla na příkaz okresního národního výboru předána do Chválova. Funkci předsedy zastával od roku 1954 Josef Michálek, v roce 1959 byl zvolen Stanislav Ježek.
V neděli 4. ledna 1959 v dopoledních hodinách způsobily malé děti požár bývalého lobkowiczkého dvoru č.p. 1, využívaného v té době Jednotným zemědělským družstvem jako stodola. Oheň způsobil škodu ve výši čtvrt milionu korun (320 q sena, 351 q slámy, 129 q obilí, výfuková řezačka, secí stroj, poškození velké stodoly, stáje a obytné budovy). V obci to vyvolalo horlivou diskusi o nepřipravenosti a malé pohotovosti místního sboru i kritiku zanedbání požárních předpisů. Následně byla přijata četná opatření ke zlepšení výcviku hasičů, technického stavu výzbroje a požárního zabezpečení v obci. Na budově MNV byla ještě téhož roku instalována poplachová siréna.
Z činnosti hasičského sboru v 60. letech je nejvýznamnější postavení sušáku na hadice v roce 1966, získání nového požárního vozu v roce 1967 a zahájení přístavby zbrojnice o rok později. Uskutečnilo se také několik vlastivědných zájezdů (Praha Karlštejn, Chodsko, Lipno, Liberec). Ve funkci předsedy se na přelomu 60. a 70. let postupně vystřídali Josef Novotný, Bohuslav Svatek, Stanislav Pech a Pavel Seifert.
V roce 1971 se dokončila přestavba zbrojnice a do vlastnictví sdružení byla převzata nová stříkačka. Roku 1974 získal spolek od vojáků auto Tatru 805 a dosavadní vozidlo bylo předáno štětkovickému požárnímu sboru. V průběhu 70. a 80. let organizovali hasiči časté besedy, obohacené ukázkami požární techniky i promítáním tématických filmů, určené především pro děti základní a mateřské školy. Při sboru fungovaly také dva kroužky mladých požárníků. Nejvýznamnějším úspěchem bylo 1. místo mladších žákyň v okresním branném závodě v roce 1984. S dětmi hasiči každoročně zajišťovali úklid obce včetně sběru kovového šrotu. Sami pak pořádali četné akce jako Dětský den či pravidelné taneční zábavy.
