Bláhova Lhota – vesnička s mlýnským kouzlem a vodníkem Matějem
Nedaleko Zvěstovic, podél cesty směřující západně na Vletice a Krásnou Horu, leží dolní část osady Bláhova Lhota. Podle potůčku, který jí protéká, ji místní nazývají také Svrchnice. Horní část osady, lidově zvaná Lhotka, je odtud nedaleko, avšak svou odstrčenou polohou jakoby zůstávala mimo pozornost širšího okolí. Spojuje je pouze úzká silnice přes Pořešice, která končí na malé návsi Lhotky.
Nejstarší zmínky o osadě sahají až do roku 1365. V první polovině 15. století patřila Lhota k chlumeckému panství, později přešla do vlastnictví táborské husitské obce a zpět ji získali Lobkowiczové v roce 1547, kdy se osada pojmenovala podle významného hospodáře – Bláhova Lhota.
Návsi a památky
Původní dřevěný kříž na návsi stával vedle holého, vidličnatého stromu se zvonem. V roce 1897 byl nahrazen žulovou zvoničkou, která byla po léta zdobena mariánskou soškou. Původní zvonek musel být za první světové války ukryt, aby unikl rekvizici, a tak ho místní rolník Josef Švagr uložil do skal nad vesnicí, čímž zachoval kus historie pro budoucí generace.
Roubený mlýn čp. 5
Jedním z největších pokladů vesnice je roubený mlýn čp. 5, který pochází z konce středověku, datovaný letopočtem 1507. Mlýn představuje vzácný doklad lidového stavitelství a technické zručnosti našich předků. Od ostatních obytných staveb se liší velkou mlýnicí a zachovalou černou kuchyní s otevřeným ohništěm. Trámy jsou spojeny dřevěnými čepy, bez hřebíků, a mlýn byl vybaven třemi koly, z nichž jedno pohánělo stoupu – olejnu, další dvě mlelo obilí.
Mlýn byl také dějištěm kuriózních příběhů. Jezuita Antonín Koniáš prý na zdejší zahradě pálil knihy za kacířské, a dvě svobodné sestry údajně míchaly lektvary a kouzly využívaly lidskou lebku, kterou později našel mlynářův bratr a musel ji zakopat na pastvišti.
Vodník Matěj
Mlýn měl svého vodníka Matěje, který sídlil u mlýnského kola. Byl kamarádem mlynáře, kterému pravidelně ochutnával lívance, a společně strážili kolo před zastavením. Místní kluci ho však zkoušeli házením kamenů a klacků – a jednou se Matěj dopálil a stáhl jednoho chlapce pod vodu. Naštěstí zasáhl mlynář a vodník slíbil, že se přestěhuje do rybníka Trubáček u Vysokého Chlumce, kde dodnes bdí nad svým revírem.
Majitelé mlýna
Mlýn vlastnily rody Sosnovců a Křížků. Na konci 19. století jej vlastnili Anna a Josef Sosnovcovi. Městská i venkovská obec se často spory zabývala, například při stavbě lávky přes potok, aby místní nemuseli brodit. V padesátých letech se mlýn dostal pod správu státní památkové péče a prošel rekonstrukcí – střechy, olejna a špýchárek byly opraveny díky pečlivé práci místních řemeslníků a učitelů.
V roce 1988 mlýn koupila rodina Macourkova, která jej využívala k soukromým účelům. Dnes je mlýn v soukromých rukou jiného majitele, a přesto stále zůstává zachován jako živá připomínka historie a kouzla Bláhovy Lhoty.