- počet chalup: 3
- počet trvale žijících obyvatel: 9
Jezvina
Jezvina – malebná osada u Hradců
V sousedství Hradců se na okraji lesů a luk rozkládá malebná víska s několika domy, zvaná Jezvina. Staré české slovo „jezvina“ označovalo rokli, doupě či výrazné skalní výchozy na pastvinách, což dokonale vystihuje zdejší členitý terén.
První písemná zmínka o vesničce pochází z roku 1352, kdy Rožmberkové koupili tzv. „sedlčanské zboží“. Ve středověkých seznamech se objevují dvě Jezviny – Horní a Dolní, nazývané také Větší a Menší. Stával tu dokonce dvůr, připomínaný v roce 1539 jako součást křepenického statku. Osada leží u Jezvinského potoka, těsně vedle Hradců, a ve staročeských spisech je kromě názvu Jezvina či Jezvino dodnes známá také jako Jezviná.
V Berní rule z roku 1654 jsou uvedeni dva hospodáři – Martin Štěpánek a Kříž Pejša. Vlastnili 81 strychů polí (23 ha), dodržovali trojhonný osevní postup a chovali hovězí dobytek, koně i prasnice. Podle Tereziánského katastru z roku 1756 zůstávala výměra polí podobná, avšak zajímavá je povinnost roboty: každý týden tři dny pracovali na panském se dvěma páry volů. Z obecního rybníka, jehož hráze jsou dnes téměř neviditelné, odevzdávali dvě třetiny kopy kaprů.
Počet obyvatel se v průběhu 19. století pomalu zvyšoval: roku 1812 žilo ve třech domech 17 osob, v roce 1869 již 24 a v roce 1880 dokonce 30 lidí. Historie vesnice však není jen statistika – při kopání základů chalupy Matěje Švagra (čp. 1) v roce 1886 byl nalezen hrnek se stříbrnými českými groši, což byla pro tak malou osadu neobyčejná událost.
Na přelomu 19. a 20. století tu žilo kolem osmnácti osadníků, jejich počet se během dalších desetiletí výrazně neměnil. Díky zápiskům okolních kronik můžeme zachytit život vesnice i v minulém století: v březnu 1906 hořel stoh pana Matouška, statek čp. 1 byl roku 1925 prodán a část výnosu putovala obci Hrabří. V roce 1956 stát zabral hospodářství Václava Ptáčka a vznikl státní statek přidělený Třebnickému statku, čímž obyvatelstvo pokleslo na šest osob.
V polovině 70. let sloužil dům čp. 1 jako klubovna Svazu socialistické mládeže, čp. 2 zůstalo prázdné a čp. 3 vlastnil Josef Švagr. Na počátku 21. století zde žijí pouze rodiny Rubantova a Plavcova, které dům čp. 2 koupily v polovině 90. let, a rodina Pšeničkova, která vlastní čp. 1.
Jezvina je tak dnes malebnou a klidnou osadou, která si zachovává svůj historický ráz a staročeskou atmosféru.
